Ženy jsou pro mě krásné a přitažlivé osoby. Je tomu tak už dávno a nezdá se mi, že by se to mělo někdy nějak zásadněji změnit. To by bylo možné snad jedině tehdy, kdybych se zbláznil nebo oslepnul. Jedině kdyby mi začalo harašit nebo bych aspoň neviděl jejich půvaby, bych možná ženy tak neobdivoval. Ale neočekávám, že by u mě k takovým zásadním změnám došlo. Nic proti mužům, ale ženy mi přece jenom připadají přitažlivější. A jestli bych si měl vybrat, koho si pustím k tělu, byly by to právě ženy. I když je samozřejmé, že existují i výjimky. Kterých bych se, jak se říká, nedotknul ani dvoumetrovým klackem.
A proč se mi ženy zdají být takto až magicky přitažlivé? V první řadě zřejmě kvůli hormonům. Ne že by je ony měly a já je od nich chtěl získat. Ale jak nějakou krásnou ženu uvidím, hned se ve mně právě hormony začnou bouřit. I když musím také smutně konstatovat, že už ty bouře nejsou takové, jaké bývaly. Z dřívějších uragánů už zbyly snad jenom slabé přeháňky. Ale i ty jsou člověku příjemné, když už není nic lepšího. A pak je tu celá řada dalších důvodů, proč ženy preferuji. Třeba krásně voní. Obvykle. Na rozdíl od nás chlapů. Obvykle.
Ženy jsou také něžnější než chlapi. Obvykle. A snaží se nás muže změnit k lepšímu. Což se jim někdy daří. Na rozdíl od opačných situací, kdy se my muži snažíme ženy spíše svést na cestu hříchu. I když je jasné, že to by ženy zvládly klidně i bez nás. Ženy se o nás starají, když je nám ouvej, ženy dbají na to, abychom my muži nepáchali nepředloženosti nejrůznějšího druhu. A třeba také spíše umí vařit, prát, uklízet… Takže bychom bez nich my muži zašli ve špíně. Ještě bych mohl uvést spoustu superlativů na adresu našich žen. Abyste viděli, jak jsou dokonalé, a že si tedy zaslouží stát na výsluní, na piedestalu. Mohl bych toho krásného říci ještě hodně. Ale už dál psát nebudu. Vždyť jistě také víte své.