Já už jako malá holka jsem moc ráda sportovala. VážnÄ› jsem byla ráda, že jsem mÄ›la k sobÄ› jeÅ¡tÄ› svoje dvojÄe, které naÅ¡tÄ›stí se mnou mou vášeň ke sportu sdílelo. Také si vzpomínám, když nám naÅ¡e babiÄka s dÄ›deÄkem dovezli koleÄkové brusle. Moje dvojÄe, moje sestra byla tehdy jeÅ¡tÄ› v pokojíÄku a spala, protože jí nebylo dobÅ™e. Takže já jsem koleÄkové brusle vidÄ›la úplnÄ› první. Také si vzpomínám na to, že když jsem vidÄ›la poprvé koleÄkové brusle, že mi ukápla slza, to mi bylo asi sedm nebo osm let a byla jsem z toho opravdu tak moc nadÅ¡ená, že jsem ani nevÄ›dÄ›la, co mám říct babiÄce a dÄ›deÄkovi. To jsem samozÅ™ejmÄ› hodnÄ› podÄ›kovala a nemohlo to dopadnout jinak než tak, že jsem Å¡la za svou sestrou a ihned jsem ji vzbudila.

Řekla jsem jí, že máme koleÄkové brusle od babiÄky a od dÄ›deÄka. Myslela jsem si, že moje sestÅ™iÄka bude asi nadávat, že jsem ji vzbudila, když jí není dobÅ™e, ale jakmile moje sestÅ™iÄka slyÅ¡ela, že máme koneÄnÄ› koleÄkové brusle, které jsme si opravdu hodnÄ› přáli, tak najednou jako kdyby ožila a byla ihned zdravá. Tady jde asi alespoň vidÄ›t, že když se ÄlovÄ›k na nÄ›co těší anebo má z nÄ›Äeho opravdu velikou radost, že ho to dokáže vyléÄit a také ho to psychicky pozitivnÄ› podpoří, nevím jak vy, ale já už bych si bez sportu nedokázala vůbec pÅ™edstavit žádný den.

Se sestrou, i když už pÄ›t let každá bydlíme úplnÄ› jinde a máme svého manžela, tak se velice Äasto scházíme tak. Také si vzpomínám, že když jsme se sestrou na vysoké Å¡kole chodily do kroužku gymnastiky a potom také jeÅ¡tÄ› na cyklistiku, tak jsme stále byly jako nerozluÄná dvojka, jenomže potom jsme se odstÄ›hovaly každá za svými manželi. Je to opravdu hodnÄ› daleko, ale i tak se se sestrou vždycky alespoň jednou mÄ›síÄnÄ› sejdeme a užijeme si plavání. Plavání je takový příjemný relax, u kterého si můžete popovídat, a to my se svou sestrou rozhodnÄ› potÅ™ebujeme.